To, že jsem technomorous je známý fakt. I když to tak asi nikomu jinému nepřipadá, já vidím u kvality nových technologií jednoznačně sestupnou tendenci.
Po Twitteru a Facebooku jsem se rozhodl zveřejnit svojí letošní PFku i zde: To jsem se takhle rozhodl, že po všech těch letech lamerismu zkusím o vánočních svátcích přičichnout k x86 assembleru. První nesmělý dokončený pokus je prostinké intro, kterým chci vám všem popřát hodně štěstí v novém roce. Nečekejte nic zásadního, je to jen obrázek, paleta a textový scroller. Odladěno v DOSBoxu, takže doporučuji spouštět v něm. Na reálné 386ce to zkusím a odladím příležitostně.
Konec roku je tradičně dobou bilancování. Nevím, proč je ale umístěn zrovna takto blbě (Napadlo vás někdy proč September, October, November a December neodpovídají pořadím v kalendáři svému názvu?), protože venkovní ohyzdné teploty pak člověka ponoukají k negativnímu zkreslování. Pokusím se to ale vzít optimisticky.
Jel jsem takhle tramvají číslo 24 z Palmovky do Nuslí. Poté co vystoupila banda mňoukajících Poláků přistoupila dvojka zhruba čtyřicetiletých vláčkových modelářů jedoucích pravděpodobně z nějaké burzy. Celou cestu pak vášnivě debatovali o lokomotivě, kterou se jednomu z nich podařilo ukořistit jako nefunkční a tématem byl sto a jeden banální důvod, proč mašinka nejede a jak ji opravit.
První moje myšlenky byly, že se jedná o totální cvoky. Pak jsem se ale zamyslel ještě jednou. Fakt, že jsem v mínus jedenácti stupních jel tramvají s dvacetikilovým hliníkovým PowerMacem G5 mně dovedl k závěru, jenž jsem vyjádřil nadpisem tohoto článku. Vydám-li se totiž pro velkou, studenou a těžkou obludu v cholerovém počasí jen proto, že když už mám Macy všech ostatních PowerPC generací, musím mít i toho posledního a vůbec mně nezastaví taková banalitka, že není zcela funkční – to nemůže znamenat nic jiného, než že každý jsme blázen svého druhu.
A já mám takové blázny rád. Kdo nic nesbírá, ničemu se nevěnuje a o nic se nezajímá – to je vlastně chudák. Žít bez koníčků musí přeci být strašná nuda. Mám rád svoje Macy, svoje Speccy, Sinclair Klub Plzeň, pravidelné i nepravidelné srazy a akce a všechny se kterýma si můžu o těchto věcech pokecat. Bláznům všeho druhu zdar!
Myslím, že mně (narozdíl od slušné řádky prominentů) nemůže nikdo nařknout z podezřelého rychlostudia. Studoval jsem bakalářsky plných šest let (2003 – 2009), na dvou různých školách, postupně tři různé obory a státní zkoušky jsem skládal v červnu letošního roku. Nemám zdání, zda se moje práce na téma Návrh interakce školního informačního systému VOŠIS s vybranými internetovými službami vyskytuje ve školní knihovně a tak jsem ji preventivně umístil na svůj web. Pokud chcete, přečtěte si ji. Má zcela standardní délku, byla vysázena v LaTeXu a stejně jako ústní zkouška byla ohodnocena výborně.
V následujících dnech se nacházím na dovolené. Nečekejte proto prosím nějaké vyčerpávající technické články. Místo toho ve FotoBlogu každý den přibyde jedna fotka, která bude daný den vystihovat. Enjoy!
Pokud si říkáte, že tu už hodně dlouho nebylo nic ke čtení, pak máte pravdu. Prostě poslední dobou nějak není čas psát na blog. Ovšem odpolední či večerní dvacetiminutovky trávené ve vlaku do Kbel nepřichází v niveč. Psal jsem totiž na jiný web. Pokud si tedy chcete přeci jen něco ode mně (či o mně) přečíst, směle do toho:
Myslím, že po více než dvou a půl letech provozování tohoto blogu nastal tak trochu čas, abych se vám představil. Pokud už mně znáte, pak klidně zbytek tohoto článku přeskočte, následuje totiž několikakilobajtové self-promo.
V Praze jsem od roku 2003, to jest šest let. Za tuto dobu jsem se v rámci hlavního města pětkrát stěhoval. Naposledy to bylo vloni v červnu na Háje. Během toho roku se toho hodně stalo, například jsem konečně dokončil bakalářské studium na VŠE. Vývojem situace jsem ale dospěl k tomu, že i když mít pro sebe velký pokoj je fajn, může to být ještě lepší. Souřadnice nového bydlení poskytuji na požádání.
Stavy svého vybavení jsem ořezal až na kost, zůstalo jen to nejnutnější, ostatní se zatím stěhovalo k rodičům. I tak zbylo místo na PowerMaca, PowerBook, rádio, gramofon, plyšového králíčka, nějaký ten 8bit hardware (ZX Spectrum+) a větší část mojí sbírky PDA a mobilů.
Rozhodl jsem se zdokumentovat jak probíhalo dnes večer vybalování. Pokochejte se prací, kterou vykonal někdo jiný:
Zrovna se potácím na pomezí setrvání na bloguje.cz a přechodu na vlastní server a prozatím chci alespoň udělat designový facelift.
Deptá mě ovšem jedna otázka: Pro jaké rozlišení blog udělat? Momentálně se počítá s 800 pixely šířky, ale přijde mi že v roce 2009 je to naprosto zbytečné. Troufnu si říct, že dnes skoro každý operuje alespoň s 1024 body širokým monitorem. Tě 224 pixelů navíc by mi umožnilo udělat nový svislý pruh na levé straně a přesunout do něj některé věci z pruhu pravého a tím tento kilometr dlouhý prvek poněkud zkrátit. Zároveň má značná část lidí už dnes širokoúhlé displeje a tak úzká nudle působí trochu divně (vyzkoušel jsem to na FullHD panelu a bylo to mírně otřesné).
Proto mi tedy dovolte se vás zeptat na jednu otázku:
Ačkoliv se můžeme leckde dočíst, že voda v české vodovodní síti má vynikající parametry a kupovaní balené stolní je prakticky nesmysl, najdou se i přesto lidé, kteří tomu nevěří a místo aby si ověřili kvalitu vody, která jim doma teče z kohoutků, raději za vlastní peníze rozšiřují řady producentů prázdných PET obalů. Jelikož plastové láhve nejsou zálohované a s tříděním odpadu se zdaleka neobtěžuje každý, dokážeme si jistě představit, jak je z nás příroda nadšená.
Toto je příběh z dávných časů...
...vlastně ne, je to příběh z minulého čtvrtka a má vám ukázat, jak je díky technickým zázrakům modení doby náš život jednodušší a lepší.
Právě (09:40) jsem se vrátil z pošty, kde jsem odesílal jednu dobírkovou zásilku. Když už jsem tam profrontoval a provyplňoval půl hodiny, tak jsem se rozhodl, že si vyberu dvacetikorunovou "výhru", kterou jsem v peněžence nosil na stíracím losu od doby, kdy jsem naposledy posílal nějaký balík.
Občas se zdá, že někteří lidé mají jiný Google než já. Nebo asi umí lépe překládat básně z českého úryvku zpět do angličtiny. Každopádně Pepax našel původní anglickou verzi básně, na které jsem ujížděl na gymplu. Díky mu za to, je to totiž silná vec. Následuje poezie...
Rozhodl jsem se nesmířit se s tím, že můj mozek ztratil integritu v té oblasti, kde byla uložena moje nejoblíbenější báseň z dob nižšího gymnázia. Chtěl bych proto vyzvat všechny, kteří mají přístup k učebnicím pro gymnázium, nebo se prostě jen vyznají v zahraniční poezii dvacátého století, aby mi pomohli najít báseň, která se v českém překladu jmenuje Dvacáté století máme jen jednou.
Pamatuji si z ní jen úplný začátek (a to si ještě nejsem jist jak moc přesně):
S pomocí vědy mohou měřit
Miliontiny miliontin elektronvoltu
Dvacáté století máme jen jednou
Domorodci se mohou, pravil jeden britský poslanec
Při bombardování uchýlit do jeskyní v horách
Dvacáté století máme jen jednou
A pak si ještě zhruba pamatuji závěr:
Dvacáté století máme jen jednou
Jen jednou a trvá jen sto let
Jak jistě sami vidíte je to silná věc. Pomozte mi proto odhalit jejího autora, budu moc vděčný.
Včera se mi podařilo sehnat v mp3 prvních devět alb od Kraftwerku a tak jsem jim po přidání do iTunes hezky doplnil ID3 tagy. Když mi ale spolubydlící sdělil, že on by se s něčím takovým nes*al, došlo mi, že mám námět na článek. Vítězové totiž tagují...
Před týdnem jsem do geocachingu uvrtal jednoho svého spolužáka, který jsa kovaný němčinář angličtinou vládne asi jako já po třech pivech dvoubřitým mečem. Aby nemusel se slovníkem v ruce překládat celý geocaching.com a byl sám schopen alespoň zalogovat cache co najde (hledání cache už jak se zdá přelouskal), sestavil jsem pro něj velmi stručný obrázkový návod.
Je možné, že se může hodit i někomu dalšímu, takže jsem ho pochopitelně vystavil tady.
Ač by se to tak nezkušenému oku amatérského pozorovatele mohlo jevit, neumřel jsem. Pouze jsem se přestěhoval a v novém bytě užívám světa bez broadband připojení (tenhle blogpost píšu na studeném balkoně, kde chytím dostatečně rychlou a stabilní WiFi síť). Zároveň také užívám nového Maca, a software který s ním byl dodaný.
Záludnosti nového iMovie jsem probádal při tvorbě malého videa, ohlížejícího se za pěti lety mého bydlení v Praze. Tady je:
Hudebním podkladem se nijak zvlášť nezabývejte, mám teď takové období...
Tento článek budiž poctou počítači s hostnamem Nice, který v letech 2004 a 2005 sloužil jako domácí WiFi router, ssh, ftp a web server v pozadí domény 1-2-8.net
Rozhodl jsem se zlikvidovat seriál RetroRecenze ve prospěch seriálu Pořádné počítače. Recenzi PowerBooku jsem přeřadil, článek o RetroRecenzích jsem smazal a pokračovat budu jen v Pořádných počítačích, mám jich totiž pár v zásobě. Recenze R380s se tu objeví tak jako tak, už je téměř dopsaná. Nikdo o nic nepřijde a mě odpadne jedna kategorie...
Když potřebuješ hodit krabici do Slunce, udělej to sám.
Mám pocit, že ke tvorbě webu se dostávají pořád větší a větší negramoti. Geocaching je úžasná hra, která mě opravdu baví a chci mít na svém blogu malý grafický ukazatel, kolik že kešek jsem to už našel. Bohužel lze si vybrat jen ze dvou bannerů, které se liší jen tím, že na jednom je žába a na druhém je logo geocaching.com. Šířka banneru je fixně 200px, což je na můj sidebar hodně. Jediná možnost jak obrázek zmenšit jsou parametry html tagu img. To je ale silně nevyhovující, protože browsery k resize používají většinou nějakou ohyzdnou metodu, která snižuje čitelnost.
Proto nezbylo, než udělat malý (416B) PHP skript, který vezme on-line banner z geocaching.com, ořeže ho a výsledek vrátí jako PNG. Prostě a jednoduše – když potřebuješ hodit krabici do Slunce, udělej to sám.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil z Krokodýla Dundee
Tedy alespoň co se týče boje s rýmou.
Určitě všichni znáte knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské škole od Roberta Fulghuma. Někteří znají i knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil ze Star Treku.
V souvislosti s pekelnou rýmou, teplotou a chřipkou, které se u mě logicky týden před Foreverem objevily, mě napadlo, že sice nevím vůbec nic, ale co se týče zahánění rýmy, není nad recept z druhého dílu filmu Krokodýl Dundee:
Miska plná horké vody, v ní rozpustit sůl, hlavu nad misku a přehodit přes sebe ručník. Pokud se do vody přidá i lžička francovky, člověk má po pěti minutách dýchací cesty volné na zbytek dne.
Zkoušel jsem i nejrůznější "chemikálie" typu Olynth (SvobodaProNosy™), ale když nic nezabíralo, vynořila se mi v mysli scéna ze zmiňovaného filmu, který jsem viděl poprvé (a možná i naposled) někdy v sedmi letech. Díky Dundee !
Nevím jak vy, ale já jsem začal být kačerem v zimě a mám proto zimní geocaching opravdu rád. Zatím co zima 2006/2007 byla opravdu mírná a kešky se hledaly v podstatě samy, letos kolem Vánoc to už taková legrace nebyla.
Archivní okénko 3: Z Prahy domů aneb Cesta kolem světa za pětset let
Toto je příběh z dávných časů. Z času mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami...
Dobrá, tak starý příběh to není. Ale je to příběh, který jsem napsal na server fazole.cz v roce 2004 po absolvování cesty z podolských kolejí domů. Příběh jsem podrobil stylistické a gramatické korekci, je o 14,37% vzhlednější, než původní verze.
Na blogu bylo třeba změnit několik zásadních drobností:
Na počítadle systému bloguje.cz se začaly silně projevovat vlivy počasí, jinými slovy ukazovalo se jak se mu zachtělo, a proto bylo odesláno do /dev/null a nahrazeno doplněno počítadlem od TopListu. Výchozí hodnotu jsem nastavil na 10000, což je počet, který jsem zrovna minulý týden na starém počítadle dosáhl. TopList nicméně ukazuje počet unikátních návštěv, takže od teď dál poroste počítání o něco pomaleji (podle Google Analytics asi o 45%)
Články, které mají nějaký obsah (wow) mají na konci keywords, aby je Google lépe zindexoval a každý je mohl ještě snadněji najít.
V sidebaru napravo pod položkou AKTUALITY přibyl můj timeline z Twitteru.
Celý blog je nyní vyroben z plně recyklovatelného iridia.
Všechny nás jistě otravují reklamy v televizi, kde vidíme, že v miniaturním kelímku jogurtu jsou zásadně celé ananasy, kde je nám jasně řečeno, že běžný prací prášek nemá šanci proti těmto skvrnám nebo kde slečna zalévá buničinu hektolitry modré vody. Jsou ale reklamy, které jsou přesně podle mého gusta. Bohužel u nás je rozhodně neuvidíte...
Pár dní jsem sem nic nenapsal a už se ozývá nespokojené bručení čtenářů.
Faktem zůstává, že jsem nezahálel a po pěti letech jsem svému "webu" na adrese http://logout.ic.cz konečně vytvořil nějakou titulní stránku. Nepovažuju ji samozřejmě za vrchol designerského umu, ale je tam pár věcí, které stoji za to zmínit.
O tom, že čtenářská základna tohoto nejiridiovějšího blogu na českém internetu není žádný abstraktní pojem svědčí mimo jiné i první sponzorský dar, který autor tohoto blogu (tedy já – Iridiový Lamer Logout) obdržel.
Je to více než dva a půl roku, co jsem dal dohromady Maca, který mě přesvědčil, že na architektuře PowerPC/MacOS mi bude lépe a radostněji. Vítejte u druhého archivního okénka.
Život je tu tvrdej, to je teda pech, jenže já jsem hrdej, že jsem z jihu Čech, a pro tu svojí pýchu já málem zapomněl, že mám podzimní žízen, tak na pivo jsem šel.
To jsem takhle během pití ranní kávy zabrousil do archivu svého blogu. Do toho, který jsem psal v roce 2004 na stejné adrese, jako tento blog a který jsem na rok přestal udržovat a tím o něj téměř nenávratně přišel. Něco (jak se zdá) ale přeci jen ze záhrobí vyvolat půjde. Toto je první archivní okénko.
A navíc se zcela zjevně zaměřila na vegetariány. Už od Bytefestu jsem pociťoval nachlazení. Jedl jsem všemožné léky (Acilcoffin, Paralen, Coldrex), pil i jedl vitamíny, pořád samá zelenina a ovoce a nic.
Podrobil jsem sebe sama včera večer tedy zásadnímu experimentu: Došel jsem do McDonnald's a dal si tam to nejmasnější a největší jídlo. S krajním sebezapřením jsem ho snědl a voila ! Po skoro měsíci kdy jsem měl ucpané všechny zbylé dutiny v hlavě, nateklé mandle, bílý jazyk a tak vůbec, jsem se dnes ráno vzbudil relativně v pohodě.
Maso sice nehodlám začít v nějaké masivní míře začít jíst, ale je evidentní, že přírodu vegetariánství asi pěkně se*e a snaží se nás vybít.
Blog nám překročil hezkých 2048 přístupů a tímto bych si chtěl jménem Vás – čtenářů pogratulovat :-)
Další gratulace se tu objeví, až se přesuneme z oblasti, do které se normálně nezapisuje do VRAM. Takže tímhle tempem tak za dva roky...
...skromným příspěvkem rád omluvil krásné paní M. (M jako Milada, aby nedošlo k mýlce) za pozdně noční telefonát.
Již to, že jsem v nadpisu použil oba dva svoje tituly naznačuje, že se jedná o omluvu nejvyšší vážnosti. Sice jsem nezpůsobil onen telefonát já, ale jeden nejmenovaný bývalý spolužák, který mi při jedné z řady přípravných akcí na nadcházející konferenci ShuCon 2007 pod názvem "Tvrdíme svoje játra k boji proti Patyzonům" telefon sprostě sebral, ale telefonát byl proveden i tak mým přístrojem, pod mým jménem a na mojí odpovědnost a proto se ještě jednou hluboce omlouvám. Doufám, že nadejde den, kdy se budu moci osobně omluvit kvalitním rýžovým nákypem s jahodovou příchutí a lahví Metaxy.
Zdá se, že blog dnes překročil prvních 1024 přístupů. I když se díky systému, jakým jsou přístupy počítány nejedná o unikátní návštěvy, pořád si myslím že to celkem jde.
Kdysi dávno se směňovalo zboží za zboží. Chtěli jste pěkné teplé boty, vzali jste krávu, tu jste vyměnili u kováře za sekyru, kterou jste dali pekaři, on vám za ní dal tucet pěkných chlebů a ty jste dali ševci, který vám dal boty. Proti tomu, co dnes zažijete, když chcete platit platební kartou to bylo pěkně jednoduché...
