Člověk míní a konstelace vnějších i vnitřních okolností mění. Nejde dělat pět věcí zároveň a tak místo rychlé série více článků o českém smartphone se k druhému dílu dostávám až teď, po více než dvou měsících.

První díl recenze: úvod, vybalování, přístroj

Minule jsem napsal, že telefon v druhém díle zapnu. Bootování netrvalo celé ty dva měsíce, naopak – přijde mi na androidí telefon poměrně svižné. Když nebudu počítat startování widgetů a inicializaci SD karty, pak od zmáčknutí zapínacího tlačítka je telefon nastartován za 35 sekund, což je na smartphone vybavený linuxovým systémem celkem pěkné. Takové Palm Pre bootuje podstatně déle. Boot si můžete prohlédnout na následujícím videu. Mimochodem, toto je přesně proč nemám rád širokoúhlé formáty – natáčíte širokoúhle jiný širokoúhlý objekt a co čert nechtěl jejich vzájemná poloha je posunuta o 90°. Polovina obsahu videa tak zabírá nesmysl a Internet je zas o několik zbytečných megabajtů větší. Zvuk, který video vydává, se neline z telefonu, ten je při startu naprosto tichý. Videomanager YouTube.com mi ale tuhle věc k mému videu doporučil, tak jsem ji tam nechal.

Telefon je tedy nastartován a poté co se mezi živé navrátí i zmiňované widgety a microSD karta, je připraven k používání. Android 2.2 dnes už nikoho ničím nepřekvapí, ovšem Verzo si nechalo navrhnout vlastní GUI. Nezapře podobu s výchozím androidím rozhraním, se kterým až na drobnosti byli dle slov na webu autoři spokojeni a právě ty drobnosti se rozhodli vyřešit.

Hned u úvodní pohotovostní obrazovky si nejsem jist, že se jim to zcela povedlo. Widget Verzo Weather, který je standardně předinstalován, je velmi podařený a na svých ostatních zařízeních ho musím suplovat hned několika jinými. Zde tedy žádnou výtku nemám, kombinace hodin a počasí je věc, kterou mám rád – mám ji v Linuxu v liště od XFce, v Mac OS X na Dashboardu, měl jsem ji na BlackBerry a tento druh užitečné informace budu doufám mít i na svých budoucích zařízeních.

Ovšem spodní ikonková lišta už u mě jisté rozpaky vyvolává. Nepřišel jsem za týdny používání na žádný způsob, jak v ní změnit ikonky a to jsem dokonce otevřel návod. Nemám nic proti „doku“ ze kterého budu moci kdykoliv spustit jakoukoliv aplikaci a který mi nikdy nepřekryje žádný widget. Sony Ericsson to na svých Xperiích Mini řeší například speciálními vybalovacími menu, zde je zvolen postup ala iOS/Mac OS X. Ikonka telefonu a zpráv i tlačíto pro přístup do aplikačního menu má jistě v liště opodstatnění a zbavit bych se jich nechtěl, co mi ale vadí je e-mail. Android má od počátku schizofrenní situaci, kdy je v systému předinstalován klient Gmail a pak ještě obecný klient pro e-maily provozované jinde. Zatím co do Gmailu jiný účet než ten od Google nepřidáte, do standardního maileru si Gmail zadat můžete, ovšem pak přijdete o výhody které vám Google nabízí (zejména štítky, ale i další). Osobně jsem si už v době BlackBerry všechny e-mailové adresy nastavil tak, že končí v jednom gmailovém inboxu a používám právě klienta Gmail. Proto mi na Kinzu v liště, která zabírá 20% obrazovky přebývala naprosto neužitečná ikona.

Jinak na úvodním menu a pracovních plochách není vůbec nic špatného, fungují přesně tak jak bych chtěl. Dokonce je možné měnit počet těchto ploch v intervalu 3 až 7, což je věc, kterou moje Xperia Mini neumí, jsem tam odsouzen k pěti plochám, ať je chci nebo ne.

Aplikační menu je standardně androidovsky seřazené podle abecedy, jen je naskinované tak, aby lépe ladilo oku. Nezbytně asi nemusí ladit oku každému, mě osobně chvíli mátly světlé „fleky“ pod každou ikonkou. Na Macu totiž v docku podobná tečka označuje spuštěnou aplikaci, takže jsem jí i zde přisuzoval nějaký funkční význam. Není tomu tak – je to jen design.

Další věc, které jsem si poměrně záhy všiml je, že tapeta nastavená pro úvodní plochy v aplikačním menu není, stále je tam výchozí modrá. Prošel jsem všechna možná nastavení a vypadá to, že to tak prostě je.

Jakmile spustíte některou z standardních androidích aplikací (zde například systémová nastavení), jste v normálním androidím GUI. Hlavně to bude vyhovovat lidem, kteří nemají rádi všemožné customizace ze strany výrobců, jimiž je proslulý třeba Samsung. Najít něco v telefonech od Samsungu tam, kde to mají všichni ostatní je nadlidský úkol, se kterým se tady ale nepotkáte. Když jsem vzal do ruky svůj předchozí laciný čínský telefon se stejnou verzí systému a porovnal, bylo vše na totožných místech a pokud ne, jednalo se spíše o čínskou specialitku.

Tolik tedy k vizuální stránce Kinza a jeho systému. Příště se podíváme na výbavu a používání – jak funguje GPS, jak fotí foťák, kolik to celé vydrží na baterie a jak je to rychlé. Snad to nebude trvat další dva měsíce.