Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

Víceproužkismus

Víceproužkismus, subst., m., -mu. Zhoubná ideologie postulující, že vyšší hodnota nějakého údaje automaticky znamená vyšší kvalitu života.

Svět podléhá sebeklamu. Pokud je někde uvedeno nějaké číslo, musí se kontinuálně měnit. Musí buď setrvale růst, nebo naopak setrvale klesat – záleží na tom, co je to za číslo a jaká jeho změna je zrovna trendy. Žádné lidské snažení není indoktrinace víceproužkismem ušetřeno, ovšem nejvíce jsou zasaženy informační a komunikační technologie, jakož i související spotřební elektronika. Já, ač jsem technomorousem, mám tyto technologie v podstatě rád. Protože se ovšem snažím víceproužkismu nepodléhat, jsou mé oblíbené technologie povětšinou chápány jako zastaralé.

Osobní počítače
Vezměme si například osobní počítače. Co svět světem stojí, hnalo se lidstvo za vyšším výpočetním výkonem. Na tom není nic špatného, zpracovávat digitální fotky na počítači z roku 1957 by se nechtělo ani mně, ale podívejme se na to jak se lidstvo za výkonem žene a co s ním dělá.
Když ještě v počítačích existovalo více odlišných procesorových platforem, potenciální kupující se pídili opravdu po tom, jak je daný počítač rychlý a jak na něm běží konkrétní software. Pak se nám trh víceméně homogenizoval a u stejných typů procesorů začali lidí koukat na jeden údaj, marketingově prezentovaný jako relevantní – takt procesorů.

V jisté době nebylo problémem koupit si počítač s třígigahertzovým Pentiem 4, který měl osazeno 256MB RAM. A lidi si takové počítače kupovali, výkon je zajištěm, říká to leták a jen lůzr by si mohl myslet, že počítač s procesorem, který má méně než 3GHz je použitelný. Je úplně jedno, kolik máš těch procesorů v počítači ty, nemají ani půlku z těch mých třech giga, jasné?
O několik let později se ukázalo, že je vcelku jedno, kolik miliard hertzů má Pentium 4, stále totiž bude Pentiem 4. Přišla proto architektura Core a najednou se muselo lidem vysvětlit, že teď už se mají dívat na počet něčeho jiného. I počet jader během té necelé dekády poněkud vzrostl, jednojádrový téměř nepotkáte, na výběr je 2, 3, 4, 6, 8. Prostě víceproužkismus v nejčistší esenci.

Celý tento článek jsem vlastně začal psát poté, co jsem si po více než deseti letech obnovil účet na abclinuxu.cz a do sekce Desktopy tam nahrál screenshot z Efika MX Smartbooku. Hned první reakce totiž zněla:

Se divim že na tom vůbec něco jde dělat.

A i v dalších komentářích jsem se dozvěděl, že mi sice stroj může po všech stránkách vyhovovat, ale kdybych si koupil nový, vyhovoval by mi taky. Efika může bootovat od zmáčknutí zapínacího tlačítka do přihlašovací obrazovky přesně 24.1 sekundy, vážit 900g, s tříčlánkovou baterií vydržet kolem sedmi hodin provozu, ale bylo by lepší koupit si něco nového, protože to tyhle věci umí taky a navíc to má vyšší nějaká ta čísla, která pro mě sice vůbec nehrají roli, ale prostě jsou tam vyšší. Co dodat?

Mobilní telefony
Další kapitolou jsou mobilní telefony. Co začalo jako prostředek hlasové komunikace, překlopilo se do univerzálního kapesního počítače neustále připojeného na Internet. Díky tomu začal smartphone být módním doplňkem a naplno ho zasáhl viceproužkismus. Projevuje se dvěma zcela separátními způsoby: větší část trhu, se žene za papírovými parametry. Počet pixelů průměrného androidího telefonu už teď dosahuje počtu všech pixelů v ČSSR v roce 1985. Aby se ty pixely někam vešly, musí se telefony zvětšovat, takže hned příští model od Samsungu bude už stisknutím patentní páčky možno přeměnit v turistickou chatu pro tři osoby. Procesory budou v nejbližší době obsahovat 32 jader rychlých, to pro hraní těch nejmodernějších her a 32 jader pomalých, pro situace kdy telefon nic nedělá a jen tak tiše vybíjí baterii. Přitom ovšem bude stále platit, že průměrnému androidistovi vydrží jeho high-end rok a pak ho prodá, protože tu bude nový model, který netrpí žádnou z desítek chyb, co měl ten aktuální.

Druhá, menší skupina pak bazíruje na „hodnotných materiálech“ a designu. Obvykle to znamená tělo ze skla a hliníku, které signálově stíní samo sobě a po prvním pádu ze stolu vyžaduje sadu na vybarvení pavouka. Telefon stojí stojí více peněz (ovšem ne nezbytně jeho výroba, jen čínské děti dostanou méně rýže), což jednoznačně pocit hodnotnosti zvyšuje. Designové trendy jsou ale věc velmi pomíjivá, i tady proto high-end vydrží takovému víceproužkistovi rok a pak ho pošle dál, určitě ale má z každoroční ztráty několika tisíc korun hodnotný pocit.

Recenzenti takových telefonů sami obvykle patří do jedné či druhé skupiny a když mají recenzovat něco mimo tyto dva tábory, jsou často udiveni, že taková věc jako pohyb po několika ikonkových obrazovkách je vůbec realizovatelná s něčím tak slabým jako je dvoujádrový ARM s taktem 1.5GHz nebo že systém na tak „neprémiově vyhlížejícím“ telefonu může být funkční.

Spotřební elektronika
Už samo to označení je čistým víceproužkismem. Spotřebovat můžu rohlíky, prací prášek nebo vzduch v hermeticky uzavřeném sudu. Elektronika mi nemá, pokud není náhodou nebo záměrně nekvalitně navržena a vyrobena, důvod ubývat stejným způsobem. Ano, použité součástky stárnou, jednoho dne doslouží a přístroj bude zralý k opravě či vyhození, ale to není spotřeba – to se děje i s automobily nebo domy a nikdo je neoznačuje jako spotřební. Problém elektroniky je ten, že nám je někým spotřebovávána.

Ten někdo jsou samozřejmě autoři elektroniky a fakt, že se tak stane poznáte nejlépe podle toho, že začne být něco analogového nahrazováno něčím digitálním, že software začně suplovat fyzikální principy. U fyziky nelze vydat novou verzi, nelze tedy vydat ani takovou verzi, která uživatele přinutí koupit si nový výrobek, protože starý nestíhá. U software to lze.

Vezměme si například televizi. Televizní přijímač zakoupený jednoho slunného úterního odpoledne roku 1973 fungoval krásně analogově až do konce listopadu 2011. Ano, neměl barvy a pro přepínání člověk musel zvednout zadek a dojít až k němu, ale fungoval. Pak ale přišla digitalizace. Část národa si koupila set-top-boxy, postupně ale většina zakoupila LCD televize s integrovaným DVB-T tunerem. Nejdříve se prodávaly televize podporující jen MPEG-2 (sám takovou mám), takže někteří z nás občas na některém kanálu vidí pouze „Služba není podporována“. Kdo chce sledovat pořady v FullHD rozlišení musí si pořídit něco s podporou MPEG-4, nejlépe zcela nový přístroj. Před rokem pak začal boom 3D televizí a hned je opět důvod upgradovat, označení HD vypadá hezky, ale když je před tím ještě 3D, je to tak nějak víc Adidas. No a když už tedy máme krásnou banánovitě zahnutou OLED 3D HD televizi za stopadesát tisíc, je zcela evidentní, že se bude muset přijít s novým standardem vysílání (DVB-T2), protože je třeba uvolnit část frekvenčního pásma pro něco jiného. Podle toho co běžně vidím v Datartu nemá DVB-T2 tuner prakticky žádná z prodávaných televizí, přijdou tedy opět set-top-boxy nebo jiná podobná řešení. Tam, kde se analogově třicet let nic neměnilo, dochází po nákaze víceproužkismem k permanentní revoluci.

A takovéhle změny se dějí a především budou v budoucnu dít i v další spotřební elektronice – do módy přichází wearables, tedy elektronika umístěná někde na těle a už první příklady chytrých hodinek jasně ukazují, kam to bude směřovat. Jelikož telefony jsou příliš velké na to, aby se s nimi uživatel obtěžoval při každém pípnutí, zobrazují důvod těchto pípnutí hodinky. Na to nepochybně potřebují výpočetní výkon srovnatelný s celkovým výpočetním výkonem na planetě Zemi do roku 1960. Sice se musí denně nabíjet, ale to přeci stejně každý s hodinkami dělá, ne? Máme se na co těšit.


Před řadou let jsem četl v dnes již neexistujícím webovém magazínu skvělý článek o tom, že stále rychlejší počítače nezpůsobí, že budeme psát rychleji nebo že texty které napíšeme budou kvalitnější. Pravděpodobně nebudeme rychleji a kvalitněji ani programovat, protože samotná kompilace je v těch člověkoletech vývoje softwaru zanedbatelná. Rychlejší počítače jen způsobí, že budeme chtít zase rychlejší počítače. Je to pravda a já jen tiše smekám před oním vizionářem, který tenkrát před víceproužkismem varoval.

PS: Tento text jsem psal půl napůl na zařízeních, jejichž procesor má jen jedno jádro a takt 528 resp. 800MHz. Doufám, že se vám kvůli tomu nečetl pomaleji.