Programátoři z pekel zde za šat a stravu programují čipová pseuda. Nyní s favicon!

#zxsumava 2013

Na začátku roku jsem dokončil magisterské studium a po 22 letech tak přestal být studentem či žákem čehokoliv. Dvaadvacet let je pekelně dlouhá doba a stejně jako vězeň propuštěný po dvou dekádách z lochu i já se stále ještě cítím institucionalizován a občas mě budí noční můry o neudělaných zkouškách či zapomenutých testech. Je paradoxní, že ve stejném roce jsem musel změnit i místo dovolené -vesmír pravděpodobně usoudil, že když se mají dít změny, je třeba aby ty změny byly v co nejvíce oblastech života.

Nepotkalo mě to naštěstí samotného, a tak jsme už v březnu dali hlavy dohromady a jako výsledek se zhmotnila akce ZX Šumava 2013. Místem činu se stala velmi příjemná chalupa v osadě Klepačka v Ostružně nedaleko Nezdic na Šumavě. Nezdice zní tak nějak povědomě až domácky, vzdálenost je proti dřívějším rokům zhruba poloviční a po letech budu během své dovolené zase spát v posteli a ne ve stanu. To jsem měl na mysli, když jsem v sobotu 3.8. sedal s Ladou do Beruše a po přibrání Factora6 jsme vyrazili směr Strakonice.

IMG09672

Kolem druhé hodiny jsme už byli na místě, zabrali jednu dvojpostel a začali se zabydlovat. Vzhledem k ukončení školy o kterém jsem se zmiňoval v úvodu jsem si většinu své dovolené vybral už během ledna a tak mi před akcí zbývalo posledních devět dní. Plánoval jsem si proto ZX Šumavu pořádně užít a tak se i stalo a to v mnoha různých oblastech.

Offline klid a pohoda
Klepačka není kvalitně pokryta signálem ani jednoho z operátorů. I když bylo vidět, že se sešla skupina lidí na Internetu doslova závislá, postupem času to u většiny přešlo a nakonec jsem si alespoň já užíval to, že mě nemůže nikdo otravovat, protože se mi prostě nedovolá. Jedno konkrétní místo na terase přinášelo dostatek proužků na ukazateli signálu, aby se skrze síť O2 protlačilo alespoň 10kB/s pomocí EDGE, párkrát za den jsem tam tedy zašel. V posteli pak celkem slušně šel T-Mobile, takže jsem si večer alespoň přečetl zprávy. Když jsme chtěli něco zásadnějšího (instalace ovladačů do Windows XP na počítači, který chcete prodat, není vůbec snadná když nemáte ony ovladače), dojeli jsme do Sušice do kavárny a na místní WiFi protlačili během kávy a palačinky pár giga. Osobně bych na tomhle odříznutí od online světa nic neměnil ani za rok, je mi ale jasné, že budu v menšině.

Relaxace
Co by to bylo za letní dovolenou bez vody? K chalupě byl i klíč od místního koupaliště. Nebyl to žádný hogofogo bazén s plavčíkem a pitnou vodou, ale obyčejná nádrž na dešťovou vodu (nejspíš posíleno místním pramenem) s dlaždicovým dnem a rozměry zhruba standardního plaveckého bazénu. Voda tedy logicky byla mírně zelená ale zase jsme měli přístup kdykoliv jsme si vzpomněli a to bez přelézání plotu. Pro člověka z kraje rybníků naprosto ideální.

Filmy
Po večerech jsme se nepouštěli do žádných bujarých pijatyk, ale kulturně jsme se věnovali kinematografii. Občas u toho padla láhev vína či dvě nebo nádoba tequilly, ale to se v sedmi lidech snadno ztratí a kulturní zážitek nebyl ohrožen.
Filmy jsme promítali miniaturním projektorem od Dellu z mého HP2530p. Notebook zvládá i 1080p MKV s prstem v nose (23% CPU load max), projektor ovšem není dělán na obraz s uhlopříčkou 3 metry, a proto bylo třeba během každého filmu několikrát doostřovat. I tak nebyla nikdy ostrá celá plocha obrazu, ale to je u dobrého filmu beztak jedno a u filmů od Tarantina ani tak krev nepřehlédnete. Promítaly se relativní novinky i klasiky, vcelku jsme se shodli na vydařeném mixu:

Půlka filmů mi byla známa, druhou půlku (Konečná, Django, Carter) jsem viděl poprvé a zejména John Carter mě nadchnul. Nadchnul tak, že jsem si dal tu práci googlit si vše o filmu i jeho knižních předlohách a teď už tuto sto let starou knižní sérii čtu.

IMG09597

Geocaching
Blížíme se s Ladou tisícovce odlovených keší a tempo lovu se zpomaluje. Poslední dva roky jsme prakticky neměli společnou delší dovolenou a příležitostí vydat se na sběr během roku moc není. Buď jsem někde na kopci, nebo jsme na návštěvách u rodičů nebo je prostě nevhodné počasí. A navíc kešování nejlépe chutná v partě, která vám může celou cestu nadavávat, že jste magor jdoucí pořád přímo za šipkou i skrz husté trnoví. Na lov v okolí Sušice jsme se dostali v ad-hoc slepených skupinách obsahujících L&L Team, Noblnoch, factor7, Poke128, Sillicon a Sweet128 třikrát či čtyřikrát a máme dalších 12 nálezů k dobru.

2013-08-09 13.08.20

Nintendo a hry obecně
Nintendo baví. Hned druhý den po příjezdu jsem vytáhl z brašny 3DS XL a to několik dní kolovalo po chalupě. Ačkoliv jsem ho původně vzal jen na ukázání Pokemu, zahráli si ale i ostatní. Mám v něm tři hry, jdu systémem kupování až po dohrání předchozí, ale stačilo to. Pullblox, Gunman Clive a Face Raiders vystačily na dobré tři dny legrace. V pátek bylo po celkem týdnu vydařeného počasí opravdu hnusně a tak Poke vybalil Wii. V kuchyni je poměrně velká televize (na šumavskou chalupu určitě) a než jsme se všichni prostřídali u sady sportovních her bylo rázem po půlnoci. Tou dobou už jsme chtěli prakticky všichni mít Wii taky a někteří z nás si ho dokonce už pomocí zbytků GSM signálu koupili.
Kromě konzolování jsem ještě začal v DOSBoxu hrát Dune2 s cílem ji konečně dohrát až do konce a také jsem si vzpomněl, že jsem před pár týdny na notebook nainstaloval Kobo Deluxe. Bylo z toho prvních 27 levelů za jeden večer.

Počítače
Došlo i na osmibity. Paradoxně jsem neviděl zapnuté ani jedno Spectrum Slyšel jsem Sweetův GamaBook, na kterém pouštěl The Path, dále bylo možné potkat Atari, Commodore, Mac i PC. Factor6 a Poke vytvořili krátké BASICové dentro, ke kterému první jmenovaný vytvořil pěkný beepový remix Cheri Cheri Lady od Modern Talking. Počítačový koutek byl naprosto samostatnou částí obývacího pokoje, osmibity pak byly v kuchyni u velké LCD televize.

Bydlení, jídlo, finance
Bydlení bylo skvělé – ložnice zhruba po čtyřech lidech, oddělené od zbytku chalupy schodištěm a dveřmi, takže se člověk pohodlně vyspal, i když se ostatním spát nechtělo. Dvě koupelny a toalety, takže žádné fronty a čekání. Strava jednoduchá a dobrá – většinou vařil Sweet, dvakrát se grilovalo, několikrát Poke upekl něco na zub. A to nejlepší na závěr – stálo nás to bez cesty každého třináct stovek. Nemohl bych chtít víc než trávit dovolenou s dobrými lidmi, na dobrém místě s dobrým programem a jídlem a ještě levně. Také ani víc nechci.

2013-08-03 17.01.05

Sweet tvrdí, že jen sehnal a zamluvil chalupu, že organizátoři jsme byli všichni. Nezbývá, než nám tedy všem nakonec poděkovat (zvláště Sweetovi). Nevím jak ostatní, ale já jsem byl opravdu maximálně spokojen a to říkám i přes to a právě proto, že jinou dovolenou s výjimkou Vánoc už letos mít nebudu. Doufám, že se za rok zase sejdeme a zas to bude stát za to.

Repaper Your Mind!

PS: Všechny moje fotky najdete na Flickru, u Pokeho je pak galerie s deseti nejlepšíma fotkama od každého, kdo fotil.